Tak jsme živí a zdraví zpět ve svých domovech – unavení, ale plní nezapomenutelných zážitků 🙂
Letos jsme se na třídní výlet vydali ke Světlé nad Sázavou – do malé vesničky Žebrákov. Vlak nás dopravil do Světlé a odtud jsme se pěšky s krosnami, karimatkami a spacáky přemístili do cca 4 kilometry vzdáleného kempu Žebrákov. Všichni jsme byli velmi překvapeni z tak krásného prostředí, kde jsme měli absolutní soukromí, a přitom vše, co jsme k pobytu potřebovali – ohniště, sociální zařízení a krásné místo na stanování uprostřed přírody.
Mobily, tablety, empétrojky a jiné vymoženosti jsme tentokrát nechali doma, abychom se opravdu věnovali jen sami sobě a nestresovali se, co se kde šustne 🙂
Kemp s námi sdílely jen dva manželské páry Nizozemců bydlících v karavanech; byli velmi milí a přátelští. Toho děti využily a čile konverzovaly v angličtině, až nám spadla brada, jak byli šikovní!
Postavili jsme stany, abychom měli kam složit hlavičky, a povídali si, hráli hry, všemožně blbli a nachystali dřevo a vše potřebné k rozdělání večerního ohně.
Pak jsme se, tentokrát jen s malými batůžky, vydali zpět do Světllé, kde jsme se ochladili ve světelském podzemí. Poté jsme se zahřáli ve sklárně Crystalite Bohemia, kde jsme měli možnost sledovat, jak se ze žhavé skleněné hmoty ve tvaru puku stane sklenice, váza či jiná pro nás tolik běžná věc.
Večer jsme si připravili zaslouženou večeři – guláš z kotlíku. Všichni jsme se oblizovali až za ušima a ti, kteří pohrdli gulášem, zblajzli jinou dobrotu dovezenou z domova.
Večer jsme si ještě zastříleli ze vzduchovky, zahráli si nějaké hry a uložili se do stanů, abychom si odpočinuli před čtvrteční túrou.
Po probuzení jsme se společně nasnídali, posdíleli si zážitky z první noci spaní ve stanu a hodně se nasmáli. Pak jsme konečně vyrazili na výlet do přírodní rezervace Stvořidla. Cestou nás čekala nádherná krajina provázená výhledy na řeku Sázavu. Našim cílem byl kemp Stvořidla, kde jsme se občerstvili, vykoupali v řece a nabrali síly na cestu zpět do našeho dočasného domova.
Cestu zpět jsme si zkrátili jízdou vláčkem do Dolní Březinky, odkud jsme už opět pěšky doputovali znavení, ale plni dojmů a opálení od sluníčka do kempu. Tam jsme už zkušeně rozdělali oheň a uvařili těstoviny s omáčkou. Olizovali jsme se ještě víc než ve středu u guláše. Zlatý hřeb nás ale teprve čekal – trdelníky pečené na ohni!
Po večeři jsme si hodně povídali, smáli se, hráli hry a prostě byli spolu. Večer jsme padli do stanu a usnuli tak rychle, že ani nevíme jak.
V pátek ráno jsme se opět vydatně nasnídali a pustili se do balení stanů a všech věcí, které jsme si s sebou přinesli. Domů se nám moc nechtělo, ale věděli jsme, že to muselo přijít.
Hodili jsme krosny na záda a vydali jsme se na úmornou cestu na nádraží. Ve vlaku jsme hlavně odpočívali nebo dřimali, sdělovali jsme si dojmy a zážitky a těšili se na rodiče, sourozence a vlastní postel.
Moc děkujeme Marku Vyhňákovi za poskytnutí vzduchovky a veškerého vybavení ke střílení z ní. Děkujeme také Míšovi Slámovi za vynikající těsto na trdelníky. V neposlední řadě musíme poděkovat Tomovi Vítovi za poskytnutí kotlíku, trojnožky a obří vařečky, protože bez tohoto vybavení bychom jedli studené konzervy s chlebem. Ale největší díky patří úplně všem, byli jste fantastičtí! Hodně nás celý tento výlet stmelil a přišli jsme na celou řadu podstatných věcí:
1. Mobily k životu nepotřebujeme, bylo nám bez nich tak dobře, že jsme si na ně ani nevzpomněli!
2. Dokážeme přežít i s minimem vybavení.
3. Příště si toho nabalíme polovinu – kdo to má táhnout na zádech?!
4. Jsme výborná parta, která už plánuje další podobné dobrodružství.