Děti ze třídy si zorganizovaly hlasování o cíli letošního výletu a rozhodly téměř jednohlasně, že se pojede do Bonga. Paní učitelka dostala úkol to zařídit a splnila ho. Začátek výletu byl – zejména pro paní učitelky – trochu bojový a branný úkol, posuďte sami… Nejprve paní učitelka až téměř u zastávky zjistila, že nemá peníze a jízdenky, tudíž se s plnou polní vydala během od obecního domu do školy a zpět. Za hlasitého povzbuzování sportovního obecenstva v cíli (tj. na zastávce) to zvládla úplně přesně (trhla rekord, za který by se nemusel stydět ani Usain Bolt). Další úkol k řešení čekal na nádraží v Tišnově. Měli jsme tajné zprávy, že se na kolejích něco děje, ale paní v pokladně tvrdila, že na Brno jezdí vlaky normálně, takže jsme nastoupili, nakonec to stihla i Rozi, která zapomněla, že jedeme na výlet, i paní učitelka Bára, jež jí ještě na poslední chvíli vybíhala označit lístek. Napínavé to nepřestává být, neb nás v Kuřimi vyhnali z vlaku s tím, že jsou spadlé troleje a dál se nejede. Společně se spoustou lidí jsme se pokoušeli vměstnat do některého z autobusů, jež postupně přijížděly (s frekvencí asi jeden za 10 minut). Autobus nás dovezl jen do Králova Pole, kde paní učitelky změnily původní trasu a vyzkoušeli jsme si tak neplánovaně i jízdu „šalinou“ a ještě jedním dalším autobusem. Cesta do Bonga nám nakonec trvala dvě a půl hodiny! Zkrátka podle hesla – zážitky nemusí být kladné, hlavně, když jsou silné. 🙂 Dle dětí to ale stálo za to. Naštěstí od té chvíle už vše probíhalo, jak mělo, takže se děti vyřádily, nakoupily dobroty, nikomu se nic nestalo – a mezitím České dráhy daly vše do pořádku. Tudíž už jsme cestovali v pohodlí a v pohodě – z brněnského nádraží vlakem a někteří autobusem až do Deblína. Jak by výlet popsaly děti? Zde jejich pohled:

Jeli jsme autobusem z Deblína do Tišnova. Pak jsme jeli vlakem do Kuřimi, tam se to zkomplikovalo. Jeli jsme autobusem do KrPole, pak jsme jeli šalinou na Moravské náměstí, a pak jsme jeli autobusem do Bonga. Přišli jsme do Bonga a paní průvodkyně nám něco řekla, a pak jsme se rozběhli na atrakce. Hodinu jsme se zdrželi tou komplikací. Hráli jsme si, byly tam tři tobogány, průlezky, trampolíny, občerstvení, virtuální realita, autíčka, horolezecká stěna, nafukovací hrad draka, dětský koutek s balónky, diskotéková deska. A moc jsme si to užili! (Rozi Mičíková)

Dnes jsme byli v Bongu. Cesta byla náročná, ale po dvou a půl hodinách jsme dorazili do Brna. Cestu přežili všichni, v Bongu se nikomu nic nestalo. I když jsme málem zapomněli pár lidí i věcí, do Bonga i z Bonga jsme dorazili všichni. V Bongu byl skákací hrad v podobě draka, který otvírá pusu. Nebyl tam sám, byly tam i trampolíny a obří velká atrakce se spoustou skluzavek, bylo tam i fotbalovo-basketbalové hřiště a horolezecká zeď. Málem bychom zapomněli na dětský koutek. Tak zase příště! (Klauďa Kašparcová)