Od poslední výpravy, kdy jsme se zájemci z osmé a deváté třídy poznávali střední školu v Tišnově, uplynul měsíc a před námi byla výprava pro tento rok poslední. Tentokrát jsme měli namířeno na SPŠ Sokolskou v Brně a cesta byla opravdu akční. Už začátek byl díky zpoždění autobusu soubojem kdo z koho. Hodinovou ručičku jsem posouvala pohledem zpět, protože do odjezdu vlaku zbývaly pouhé 2 minuty a mně ještě chybělo 5 dětí, které si musely koupit jízdenku. Štěstěna stála při nás a s hvízdnutím průvodčího naskočily do vlaku zbývající dva žáci. S těmi jsme pak podnikli sprint vlakem, abychom se dostali do prvního vagonu, ze kterého pak oba na další zastávce vyskočili a běželi si označit jízdenku za podpůrného halekání průvodčího a strojvůdce.

A je tu hlavní nádraží. Přepočítávám účastníky a vyrážíme na šalinu. Do té první se nehrneme, protože už tak z ní trčí ruce a nohy cestujících, kteří se stěží do tramvaje vejdou. Hned ta další je ale naše, a když jsme uvnitř neujde mi konstatování jednoho z deváťáků, že dva spolužáci v tramvaji nejsou. Díky technologiím zůstávám v klidu. Vytáčíme číslo, ze kterého se ozývá jasné obvinění – vy jste se nám ztratili! Oponuji, že oni se ztratili nám. Než jsme dorazili na cílovou zastávku, kluci nám již byli v patách dle jasných instrukcí. Které údajně jasně seděli na dalších pár středních škol v okolí, a tak kluci měli docela bojovku. Ale se šťastným koncem – dorazili i na průmyslovku.

Tady už se nás ujala velmi příjemná koordinátorka, která se nepokrytě bavila tím, jak se nám nedaří se dopočítat. Když se dva našli, další dva se ztratili nebo někde zapomněli…no řeknu vám, někdy jsou ty výpravy jednodušší s menšími dětmi, které si zodpovědně hlídají skupinu i paní učitelku:-)

Nakonec se nám všem podařilo absolvovat program, který pro nás škola připravila. Strávili jsme vyučovací hodinu v učebně pro robotiku, kde svůj um rozvíjejí studenti z technického lycea. Další hodinu se pak nejeden deváťák zapotil při výuce programování. Naštěstí jim byli k ruce druháci a píšťalku nakonec vytvořil každý, jen ji poslat do 3D tiskárny. Za pilnou práci si každý i jednu píšťalku odnesl. Potom nás čekala prohlídka školy, především odborných učeben. Nahlédli jsme také do výuky uměleckých oborů, které zajímaly především naše dívky. I když asi mnohem více si všímali mávání a pohvizdování studentů, kteří naši výpravu sledovali z oken, když jsme postávali uprostřed dvora a loučili se s paní koordinátorkou.

SPŠ nabízí mnoho oborů a i když byly mezi námi žáci, kteří spíše cílí na gymnázium, rádi strávili dopoledne na střední škole, kde trochu nasáli atmosféru nastávajících zítřků – střední – jo to bude jiné kafe:-D