Druhý týden v únoru byl pro naše učitele, rodiče, a především pro děti v nastavení off-line.

Cílem pro žáky bylo vypnout počítač, zavřít notebook, opustit kyberprostor a vydat se na cestu za poznáním do opravdického 3D světa se skutečnými barvami, vůněmi a větrem ve vlasech. Protáhnout nohy, narovnat bolavá záda, zhluboka se nadechnout čerstvého vzduchu a zapojit všechny smysly. Tato slova mimo jiné zazněna v průvodním dopise, který každý žák 3. až. 9. třídy našel v pondělí ráno ve své dopisní schránce.

Prostřednictvím zadaných úkolů na každý den, dostal šanci prokázat své nabyté znalosti, upevnit své dovednosti a objevit v sobě srdce dobrodruha. Úkoly žáci kreativním způsobem přenášeli z terénu do A3 záznamového archu.

Každý den se vydali na místo, vzdálené do půl hodiny od jejich domu. Cestou počítali kroky, převáděli jednotky, měřili teplotu vzduchu, svůj tep a statisticky vyhodnocovali. Poznávali stopy a hledali pobytové známky zvířat, vyráběli amulety a krmítka pro ptáky. Zanášeli mapu své cesty a určovali směr větru. Rozhlíželi se po vyjmenovaných slovech, památných místech a zapojovali dovednosti cizího jazyka. Malovali variaci na obraz od Edvarda Muncha, svůj pocit Výkřiku přírody. Nechybělo ani zpracování krátké úvahy „Proč nám ve škole zadali tento úkol“. Povolenou byla technika pro měření času a pořízení foto dokumentace.

Začátkem následujícího týdne pak už online proběhla reflexe této cesty za dobrodružstvím s třídním učitelem. Velmi rádi se tu s Vámi o ni podělíme.

Předávám tedy slovo žákům:

• Nejdřív se mi nechtělo, ale pak mě to bavilo.
• Potkával jsem hodně známých kamarádů.
• Vydržím větší mráz, než jsem si myslel.
• Stopy srnky jen tak nezasněží.
• Nečučeli jsme pořád do počítače.

Několik ukázek zaznamenávající cestu za dobrodružstvím